Parádní prosincové lyžování v Cortině d´Ampezzo, ale ti Italové... celkovy.jpg(22 kb)
       Tento článek je určen všem kritikům poměrů na českých horách, co si myslí, že v Alpách funguje vše bezchybně, a že úroveň služeb v Česku je kdesi pozadu....
       Již několik let jezdíme s přáteli vždy na začátek a na závěr zimy na lyžovačku do Alp. Vyhledáváme většinou špičková rakouská střediska (St. Anton, Saalbach), kde mají na kraji sezony celkem příznivé ceny, sjezdovky zde mají velmi dobré parametry a hlavně to je z Čech nejblíže. Letos však byly sněhové podmínky v Rakousku stejně jako v Čechách velmi špatné, tak jsme se rozhodli pro změnu.
       Na ledovce se nám nechtělo, a tak jsem, jak je mým koníčkem, prostudoval na Internetu aktuální sněhovou a meteorologickou situaci a zavelel, že vyzkoušíme italskou Cortinu d´Ampezzo. O kvalitách tamních olympijských sjezdovek není pochyb a hlavně příznivé sněhové podmínky, kdy je dole v údolí 30 a nahoře 180 cm sněhu, jsou pro oblast Dolomit velmi vzácné a pro nadržené lyžaře velkou výzvou.
       Rozhodnutí padlo 3 dny před odjezdem. Tak ještě rychle vyjednat přes Internet dvoudenní ubytování v apartmánech pro 12 lidí a jede se. Narážíme na první drobné problémy v orientaci v nepřehledných oficiálních či neoficiálních serverech pro oblast Cortiny. Italsky nemluvíme, a informací o ubytování v angličtině či němčině tu moc není. Nezbývá než zvednou telefon a vytočit několik čísel, než se na druhé straně ozve neitalsky mluvící člověk. Z Rakouska jsme zvyklí na jiné standarty a to jak v množství nabídky volných apartmánů, tak na výši cen. Nakonec bereme ubytování v apartmánech v penzionu Belvedere v San Vito (cca 10 km od Cortiny) s možností vlastního vaření za 27 € za osobu/den. Není to sice nejméně, ale je to věc nabídky a poptávky a nic lepšího jsme nenašli. V ceně je totiž zahrnut i tučný poplatek 33 € / Apartmán za závěrečný úklid.
       Vyrážíme v sobotu 6.12.2003 v 1:30 hod z Prahy. Předpověď počasí je výborná a to i na cestu, takže 700 km do Cortiny přes Mnichov a Brenner urazíme za 7 hodin. A opravdu. Ráno nás vítají pohádkové Dolomity. Azurová obloha, všude plno sněhu a k tomu akorát tak slabý mráz, že sníh na severních svazích drží stále prachovou konzistenci. Po půl deváté vjíždíme do Cortiny a začínáme vnímat italský čurbes. Cortina je totiž první opravdové italské město od hranic. Před tím se projíždí sice také Itálií, avšak německy mluvící provincií Jižní Tyrolsko a člověk si tam připadá spíše jako v Rakousku. Značná část budov na nás působí poněkud zašle, jako kdyby se zde od olympiády, která zde byla již skoro před půl stoletím moc nestavělo a neopravovalo. První den máme v plánu lyžovat v oblasti Faloria - Cristallo. Naštěstí jsem zde již před 10 lety jeden den lyžoval, a tak jsem trochu intuitivně našel špatně značené parkoviště u kabiny na Falorii na první pokus.
       Trochu „po česku" se na parkovišti převlékáme do lyžařského a směřujeme k pokladně u lanovky. A ejhle, zažíváme první velký „italský" šok. Vícedenní skipasy se prodávají jen v centrálním informačním centru. To je naštěstí jen asi 200 m od lanovky (pro představu Cortina je docela velké městečko, asi jako Vrchlabí). Posíláme tam tedy 2 posly a netrpělivě čekáme, až přinesou permanentky. Asi po 20 minutách se vrací „s prázdnou" a prožíváme druhý šok. Kolem špatně značeného Skipassbüra na bývalém nádraží je hrozen lidí. V provozu jsou jen 4 pokladny a fronta vůbec nepostupuje, takže rezignujeme a kupujeme pouze jednodenní skipas přímo u lanovky se ztrátou 4 €. Zdržení půl hodiny a ještě na nás takto vydělají. Řeší to tak ale skoro všichni. Italové vypadají docela v pohodě. Snad jim to ani nepřijde divné. Fronta žádná není, takže hurá ke kabině. Dostaneme však ještě vynadáno, že si zkracujeme cestu přelezením zábradlí „bludiště" postaveného pro případ fronty. Dále jsme ještě překvapeni, když v půlce cesty kabiny je mezistanice a musíme přestoupit do 2. kabiny na protějším laně. Opravdu originální řešení, které jen potvrzuje, že tato lanovka už něco pamatuje.
faloria.jpg(10 kb)        Asi v 10 hodin jsme konečně v bílém ráji na „umanžestrovaných" sjezdovkách na severních svazích Falorie (1800 - 2360 m) a vše špatné je rázem zapomenuto. V poledne přejíždíme na protější prosluněné svahy Cristalla a naplno si vychutnáváme krásy zasněžených Dolomit. Jen škoda, že na vrchním úseku sedačkové lanovky vedoucí na nejvyšší bod v okolí, z kterého vede extrémní černá sjezdovka (Forcella Staunies - 2930 m), musíme vysednout již v mezistanici (2600 m). Vršek ještě není upravený a pro lyžaře je uzavřen. Závěr dne opět trávíme na svazích Falorie. Já jsem se ještě s jedním dobrodruhem rozhodl při přesunu prozkoumat dojezdovou sjezdovku do Cortiny ke kabině, ale to jsme neměli dělat. Byla tam sice cedulka uzavřeno, ale v Cortině bylo ráno sněhu poměrně dost a navíc den před tím bylo na Internetu uvedeno, že je sjezdovka otevřená. Po chvíli jsme zjistili, že zde prostě žádná sjezdovka vést nemůže. Úzké údolí - skály, potok, les silnice... Byl to boj a asi po půl hodině jsme konečně asi tak po 7 km doputovali k dolní stanici kabiny na Falorii. Jen párkrát jsme přenášeli silnici, jednou jsme málem skončili na střeše garáže - chudák pan domácí docela koukal, ale zážitek z toho máme slušný. Zajímavé je, že v některém plánku sjezdovka vyznačená je a na některém chybí. Možná vede údolím potoka, ale to by muselo napadnout opravdu hodně sněhu.
       Po lyžování se rozdělujeme na 2 skupiny. My se vyrážíme ubytovat (jsme domluveni na 17 hod.), zbytek skupiny se pokusí koupit alespoň trochu zvýhodněnou 2-denní permanentku. Prožíváme opět správný italský chaos při zablokovaném výjezdu z parkoviště a na ucpaném jednosměrném průjezdu Cortinou. To že Italové neberou dopravní značení moc vážně, snad ani nemusím zdůrazňovat. A jak to zde teprve musí vypadat v plné turistické sezoně? ...
       Ubytování klaplo překvapivě dobře. Aby ne, za ty peníze, ale po zkušenostech z celého dne jsme byli připraveni už na cokoliv. Jen trochu povolit termostat na topení a zjistit, kde se nahazují špatně nadimenzované pojistky, ale jsme přeci Češi, takže si hravě poradíme.
       Asi v 19 hodin doráží druhá naše skupina. Sláva, koupili 2-denní skipas, ale chudák Zdeněk si v 1,5 hodinové frontě 10 lidí !!! užil své. 2 paní v prodejně skipasů prý byly naprosto v pohodě. Ničím se nenechali vyvést z míry, bavily se mezi sebou a práce jim šla opravdu „rychle". A pozor, nerozuměly anglicky ani číslo „12" !!! Další italská specialita - i na 2-denním skipasu musí být uvedené jméno. Jména jim tedy Zdeněk předal napsané na papíru. Některé si musel pohotově vymyslet. Paní to však stejně zkomolila, když to psala do počítače. A pojem Key Card ? V Cortině netuší o čem je řeč. To za to 1 ušetřené Euro opravdu nestálo. Ještě jedna příhoda: Odpoledne mi na chvíli přestala fungovat i klasické permanentka ski-data. Když jsem se ptal na případnou výměnu, tak jen mávli rukama, že už to nestojí za to a ať si raději přes turniket přelezu bez lyží. Naštěstí se permice po chvíli zase vzpamatovala. No prostě Balkán...
tofanapista.jpg(23 kb)        V neděli jsme lyžovali na druhé straně na olympijských sjezdovkách. Kopec opravdu perfektní (1700 - 2300 m). Sice jen 2 pořádné lanovky, ale o to více místa bylo až na 6 souběžných sjezdovkách, které vydržely ve velmi slušném stavu až do večera. Dopoledne byly fronty kolem 5 minut, ale to nám zrovna moc nevadilo. Nebyla v provozu totiž oblast Ra Valles (3 sedačky + kabina ve skalním masivu pod „Tofana" - 2300 - 2800 m). To nás trochu mrzelo. Asi si to ještě šetří. Sněhu bylo dost. Lidí na místní standarty asi přece jen méně a navíc 15% sleva na předsezónní permanentku. Problémy s najitím parkoviště a s ucpanými silnicemi po lyžování snad již ani nemusím zmiňovat.
najezd-olympiaschus.jpg(36 kb)        V pondělí jsme po dopoledním ulyžování na olympijských tratích přejeli autem do další dosud nepoznané oblasti na Passo Falzarego (2150 m). Tam sice nejezdila hlavní kabina na vrchol Lagazuoi (2800 m), která podle informací na Internetu již měla fungovat, tak jsme si alespoň užívali prázdné mírnější sjezdovky na protějším kopci a poté jsme se přesunuli na lyžích (kromě řidiče, ten musel s autem popojet) pod dominantu Cinque Torri, kde nás přivítaly překvapivě zajímavé lyžařské terény (1900 - 2550 m) a minimum lidí. Vytknout by se dala snad jen stará jednosedačka ve vrchním patře. Tam jsme na závěr zažili i jednu příjemnou příhodu. Lanovka končí asi 100 m pod hranou kopce. Když jsme se vydali na hřeben, abychom měli rozhled směrem na jih do dalšího údolí, přijel k nám sněžný skútr, který zde k tomuto účelu pendluje, chytli jsme se a jelo se.

Pár bodů na závěr... :
  • Cortina je z lyžařského hlediska opravdu špičková oblast. Úprava sjezdovek je tady naprosto dokonalá a technologie umělého zasněžování zde je též na nejvyšší úrovni. My jsme teď ale lyžovali převážně na přírodním sněhu, kterého během posledního měsíce napadlo nahoře až 1,5 m.
  • Všechny děti zde lyžují v přilbách, pravděpodobně to mají povinné.
  • 90% návštěvníků tvořili Italové, jiné Čechy jsme zde nepotkali.
  • V odpoledních hodinách bylo na sjezdovkách výrazně prázdněji oproti dopoledne.
  • Z našeho hlediska je kvalita doplňkových služeb pro lyžaře v rakouském St. Antonu a italské Cortině neporovnatelná.


  • Nejdůležitější je však výška sněhové pokrývky a pěkné počasí. To nám vyšlo v Cortině ideálně, takže celkový dojem z této první letošní lyžařské akce je rozhodně kladný !
Fotky z Cortiny jsou v sekci fotogalerie.
Další velmi pěkné fotky použité i pro tento článek jsou zde na LUKYHO stránkách v sekci Cortina. Jsou fakt dobré - doporučuji !

návrat na úvodní stránku www.opocasi.com


©   Tomáš Fryč 12/2003